Vlastíček a procházky venku

Vlastíček, když semnou vyjde do ulic nenechá nic být, začne skákat, lést na plot, běhat, vřeštět, poskakovat, bzučet pusou, kopat do kamínku, vešet se na větve stromů. No prostě je ho moc. Vlastík už chodí asi 4 měsíce sám ven. Má dovoleno jen hřiště to je hned v podstatě za domem, ale okna tam bohužel nemám. A nebo jde ze zadu za vchod a tam si většinou hraje s dětma. Včera jsem mu nechala dělat klíče od vchodu a bytu, aby pořád nezvonil. Zvoní kvůli pití,míči, pistolce na vodu,no prostě pořád. Musíme jen nacvičit odemykání. Snad to zvládne, protože mu to pořád nejde. Do zámku se trefí, ale nemá sílu na otočení.

Vlastíkovi bude v září 6 let už. Příjde mi prostě hrozně na svůj věk v tomhle takovej vyzrálej. Hrozně věcí si zvládne udělat sám. Nekouou ho, jídlo si taky udělá sám, když mu nechám rohlíky nebo tousty na stole, vezme si z lednice většinou salám nebo jogurt, někdy si to i sám namaže.Sice zaprasí půl kuchyně, ale obslouží se. Jsem za to ráda. Co nacvičené nemáme je zavazování bot, a oblíkání. On se oblíkne. jenže buď to dá uplně na ruby a nebo začne protestovat a ráno se oblíkat nechce vůbec. No natož vůbec vstát z té postele. Jeho dokopat ráno si vyčistit zuby, omýt se, obléknout se je prostě nadlidský úkol. Je to lenoch. Ale o víkendu mě budí už klidně v půl sedmé.