Uhodím zase a zase, nevím proč ... ?

Vlastík spal o víkendu u kamarádky, která má deset dětí. Měla jsem v sobotu školení psychologie a to už od rána do odpoledne. Takže jsem vezla už v pátek odpoledne Vlastíka do Pilínkova a tam zůstal do druhého dne. Už je zvyknutý. "Tetu" dokáže poslechnout, i když vždy nastanou nějaké menší komplikace, přece jenom tolik dětí a Vlastík. Neobejde se to bez nějakého menšího problému. Vlastík, ale má tendenci prostě praštit, uhodit, bouchnout. Nevydrží to. Učíme ho situacím, kdy prostě následuje odplata. Oko za oko, zub za zub, aneb nedělej druhým to co nechceš, aby druzý dělali tobě. Vlastík tahal holky a pusinkoval je tak, že je pak už povalil a držel je a jím už to nebylo příjemné. A tak holky pak chytli Vlastíčka a pusinkovali ho také. Nelíbilo se mu to. A tak toho nechal. Nebo za štouchnutí ze skluzavky, následuje to, že druzý ho také štouchnou.
Vlastíkovo bodování se nám daří udržet. Je to většinou střídavě oblačně, někdy nám převládají černé puntíky, někdy zase naopak červené.
Černé bohužel a vždy Vlastík získá za chování k dětem. Pořád se nám nedaří dobrého vztahu k dětem a vůbec okolnímu světu.
Uhodí, a bouchne. Proč, si ale sám nedokáže vysvětlit.