Vlastíček a procházky venku

Vlastíček, když semnou vyjde do ulic nenechá nic být, začne skákat, lést na plot, běhat, vřeštět, poskakovat, bzučet pusou, kopat do kamínku, vešet se na větve stromů. No prostě je ho moc. Vlastík už chodí asi 4 měsíce sám ven. Má dovoleno jen hřiště to je hned v podstatě za domem, ale okna tam bohužel nemám. A nebo jde ze zadu za vchod a tam si většinou hraje s dětma. Včera jsem mu nechala dělat klíče od vchodu a bytu, aby pořád nezvonil. Zvoní kvůli pití,míči, pistolce na vodu,no prostě pořád. Musíme jen nacvičit odemykání. Snad to zvládne, protože mu to pořád nejde. Do zámku se trefí, ale nemá sílu na otočení.

Vlastíkovi bude v září 6 let už. Příjde mi prostě hrozně na svůj věk v tomhle takovej vyzrálej. Hrozně věcí si zvládne udělat sám. Nekouou ho, jídlo si taky udělá sám, když mu nechám rohlíky nebo tousty na stole, vezme si z lednice většinou salám nebo jogurt, někdy si to i sám namaže.Sice zaprasí půl kuchyně, ale obslouží se. Jsem za to ráda. Co nacvičené nemáme je zavazování bot, a oblíkání. On se oblíkne. jenže buď to dá uplně na ruby a nebo začne protestovat a ráno se oblíkat nechce vůbec. No natož vůbec vstát z té postele. Jeho dokopat ráno si vyčistit zuby, omýt se, obléknout se je prostě nadlidský úkol. Je to lenoch. Ale o víkendu mě budí už klidně v půl sedmé.

Učíme se pomocí cvičných sešitů

Jelikož Vlastík půjde příští rok do školy, tak se už učíme doma pomocí cvičných sešitů. Zakoupila jsem tenhle už minulý rok, je i se samolepkama.  Jenže Vlastík jak má samolepky tak je máme vždy pomalu až na stropě, jen né tam, kde by být měli.

V tomhle sešitě se hodně dá procvičit převážně počítání,co dělalo Vlastíkovi trochu problém. Vlastík sám spočítá asi do 15, což je u nás uspěch protože minulý rok měl problém to nesplést do pěti. Jinak barvy umí skvěle, zvířátka, tvary atd. Myslím, že s tímhle u zápisu problém nebude.

Co mě možná trochu mrzí je, že Vlastík před cizíma nemluví moc. Stydí se. Když se stydí je rozdovádění, hraje si pořád s něčím a vůbec nedokáže komunikovat. A chová se jak tydýt. Přotom slovní zásobu má na pět let dobrou. Někdy když slyším mluvit jeho vrstevníky tak na rozdíl od nich mluví opravdu dobře. Dokáže hodně věcí. trochu problém je od vyprávět pohádky, nebo básničky. Básničky se ale většinou naučí. Má dobrou paměť. Nejde nám vybarvování, malování. Na to je Vlastík docela levý. Nějaké umělecké geny po mě, ho minuli opravdu obloukem. Možná to patří k té dysfuknci. Hlavní problém je, že ho malovat - kreslit opravdu nebaví.Uvidíme jak to budeme zvládat příští rok.

Uhodím zase a zase, nevím proč ... ?

Vlastík spal o víkendu u kamarádky, která má deset dětí. Měla jsem v sobotu školení psychologie a to už od rána do odpoledne. Takže jsem vezla už v pátek odpoledne Vlastíka do Pilínkova a tam zůstal do druhého dne. Už je zvyknutý. "Tetu" dokáže poslechnout, i když vždy nastanou nějaké menší komplikace, přece jenom tolik dětí a Vlastík. Neobejde se to bez nějakého menšího problému. Vlastík, ale má tendenci prostě praštit, uhodit, bouchnout. Nevydrží to. Učíme ho situacím, kdy prostě následuje odplata. Oko za oko, zub za zub, aneb nedělej druhým to co nechceš, aby druzý dělali tobě. Vlastík tahal holky a pusinkoval je tak, že je pak už povalil a držel je a jím už to nebylo příjemné. A tak holky pak chytli Vlastíčka a pusinkovali ho také. Nelíbilo se mu to. A tak toho nechal. Nebo za štouchnutí ze skluzavky, následuje to, že druzý ho také štouchnou.
Vlastíkovo bodování se nám daří udržet. Je to většinou střídavě oblačně, někdy nám převládají černé puntíky, někdy zase naopak červené.
Černé bohužel a vždy Vlastík získá za chování k dětem. Pořád se nám nedaří dobrého vztahu k dětem a vůbec okolnímu světu.
Uhodí, a bouchne. Proč, si ale sám nedokáže vysvětlit.

Nakupování s dítětem

Nejen pro rodiče co mají děti s ADHD se někdy takové nakupování stává hororovou záležitostí. Vlastík od mala má problémy se zvracením všude, kdekoliv a pořád. Prostě zvrací jak Amina, pomalu na počkání. Je to psychické a v podstatě si tyto stavy navazuje úplně sám, stačí projít kolem nějakého stánku s jídlem začne zvracet, někdy se pozvrací i když vidí spousty děti, nebo začne být nervozní. Néé poprvé se nám stalo, že se nám pozvracel v obchoďáku. Pro mě je to šílené, potřebuju na nákup, žádné hlídaní nemám a na ulici nebo venku před obchodem ho prostě nechat nemůžu. Je to nepříjemné, když vím jak začne zase dělat ty své pózy a vím, že to tam všechno pozvrací. Prodělali jsme x vyšetření, ale je to psychické. Hodně se nám daří ho v danou chvíli v obchodě zapojit do činností „ hele pojď, najdi mi kečup co máš, rád, pojď si vybrat jogurtek, který si doma sníš“ atd. jinak to nejde. Někdy se nám to podaří ustát, někdy taky ne. Je to, ale lepší a lepší. Jinak nákup s ním není tak hrozný, když někdy vidím děti v obchodech tak si říkám, to to máme ještě dobré. Jako, že mi Vlastík stojí zavěšený na vozejku, odbíhá do uliček, hází mi do vozejku věci, které nechci, otravuje se vším možném, mě nějak nervy nedrásá. Naopak, aspoň je co dělat, nekřičím na něj, jen ho vždy zavolám, nebo mu na chvíli odjedu s vozíkem a on hned kouká kde jsem. Nakupování ho, ale samozřejmě dlouho nebaví, a já prostě na nákup, nebo na nějaké to objehnutí jít musím. Musí to vydržet. Většinou, když je opravdu hodný mu koupím aspoň nějakou drobnost, asi by se nemělo, ale někdy to jinak nejde. Každý si koupí nějakou malou radost, proč bych neměla udělat radost jemu.

 Vlastík v nakupním vozíku dlouho nevydrží nejraději má se vozit na vozíku ,když je na něm zavěšený

samolepky se zvířátky za nákup v Bille