Můj syn není zlý. Má ADHD.

Můj malý synek, kterému je pět let a sedm měsíců, se narodil v liberecké porodnici 1.9.2006 jako moje první a jediné dítě. Vlastíček se narodil předčasně s váhou 2227g gramů a výškou 48 cm. Narodil se po vyvolaném, dlouhém a těžkém porodu po 40h. Dodnes na celý porod vzpomínám s psychickým traumatem, nejsem o tom schopna mluvit. Nejsem.

Vlastíček šel dříve pro mojí těžkou hypertenzi v těhotenství. Ucpávala se mi celé těhotensví pupečníková šnůra a placenta po porodu byla uplně černá. Vlastíček nepřispíval a narodil se maličký a byl jako stařeček. Jen kost a kůže jak králíček. V bříšku prakticky pojídal sám sebe. Je mi z toho moc smutno. Chodila jsem na pravidelné prohlídky. Už od prvních týdnů jsem měla rizikové těhotensví. Ve čtvrtém měsíci jsem musela absolvovat cestu do kliniky svatého Klimenta v Praze, na kompletní ultrazvuk, aby se zjistilo zda syn má všechny vnitřnosti. Viděla jsem jeho srdeční komory, jeho ledviny, i střeva.

Když se Vlastíček narodil, nedali mi ho ani na hruď, nikdo mě ho ani neukázal. Sebrali ho. Já ho viděla až za x hodin po porodu. Dodnes se psychicky z toho nemůžu dostat. Porod pro mě byl trauma na celý život. Bylo mi hrozně. Dokonce jsem pod vlivem léku po porodu zapoměla, že vůbec mám dítě. Nic mi nedocházelo. Malého jsem viděla až večer na 15 minut. Přivezli mi tu maličkou houstičku, nebyl tam ani vidět.Byl maličký, svráštělý a miminko to ani z daleka nepřipomínalo. Byl, ale můj. Hned jsem si ho přivinula a kojila. Kojení nám šlo krásně. Malý se hned chytl a váha nám šla hned od prvních dnů nahoru hned přispíval. Zase mi ho sebrali, byl v inkubátoru, na kojení mi ho dováželi, až poslední dny semnou mohl být na pokoji. Stále plakal. Stále. A to plakání trvalo, až do osmi měsíců, kdy mi doma jsme se teprve mohli vyspat. Narodil se v září a mi začli spát až po vánocích. Měla jsem po porodu 55 kilo. Kojila jsem, ale plně skoro 6 měsíců. Na pěti měsících jsme byli hospitalizovány v nemocnici a Vlastíčkovi se nasadili kortikoidy, nemohl vůbec dýchat. Pořád se doma dusil. Diagnoza? Průduškové astma. A tak jsme dýchali kyslíčky zhruba dva roky. Vlastíček se mi z toho dostal. Dnes minimálně marodí. První rok ve školce byl naprosto otřesný. 14 dnů nemocný doma, týden ve školce. Teď nemarodí skoro vůbec. Díky bohu.

Vlastíček měl v porodnici problémy s ledvinou a měl cévku se sáčkem a já také. Dostali jsme nějaký zánět močových cest. Oba jsme brali antibiotika. Já brala pak léky ještě na hypertenzy skoro půl roku. Dnes mám tlak přímo ukázkový.

Vlastíček krom astmatu nic více neměl. Jen nespal, a byli to dny hrůzy. Jak rostl a rostl. Bylo vidět okamžitě ADHD. Diagnozu nám zjistil pan doktor Šíp, neurolog po naměření EEG. Vlastíčkovi to naměřilo i vzruchy na mozku. Byla nám doporučená psychiatrická léčba pro proruchy chování.